Křížem krážem kozačkou

   Sexta se rozhodla hodit na týden školu za hlavu a vyrazit poznávat krásy kolébky evropské kultury, Itálie. Náš nový přístup podpořil jak třídní profesor pan Effenberk, tak češtinář pan Kotulán, společně jsme tedy v pátek 3. června 2011 vyjeli vstříc Benátkám, do nichž jsme dorazili druhého dne ráno. Loď nás dopravila přímo k proslulému náměstí svatého Marka, odkud jsme již každý po svých hledali cesty skrze legendární benátské kanály. Bohužel, i parné počasí a značná vyčerpanost se promítla na tom, že Benátky nebyly třídou přijaty příliš s nadšením.
   Měnící se ubytování spočívající v tří- a čtyřhvězdičkových hotelích nám v první půli zájezdu za každého soumraku s radostí nezávisle na sobě připravilo totožnou večeři, takže jsme si mohli natolik typicky italské jídlo jako vepřový plátek s brambory náležitě vychutnat...
   Třetího dne jsme pokračovali dále na západ, nechali za sebou shlédnuté, s Romeem a Julii spjatou Veronu, i  malebné městečko Sirmione na břehu největšího italského jezera Lago di Garda, až jsme na večer spatřili světlo světového symbolu módy - Milána.
   S příchodem nového týdne se naše cesta stočila na jih a my stačili navštívit námořní velmoc Janov, proslulou šikmou věž v Pise, malebné město Sienu i kouzelné a moderními vlivy takřka nedotčené poutní město Assisi. Přitom jsme však neminuli místo zrodu renesance - Florencii a její půvabné a monumentální památky. Ve středu večer už jsme složili hlavu na pokraji hlavního města, kde se s námi také musel rozloučit náš dosavadní průvodce, jenž ohromil všechny přítomné nevídaným množství informací, které stačil nashromáždit do své hlavy. Ne že by s námi snad nebyla vševědoucí dvojka Effenberka a Kotulána, ovšem přece jenom ovládat dvanáct jazyků, to nezvládá jen tak někdo...
   Mohatisíceletým centrem evropského dění nás tak provedl nově příletvší ředitel cestovní kanceláře. V prvním dni prolídky jsme tak měli možnost být unešeni duchem pozůstatků slávy antického Říma, v čele s Koloseem a Forem Romanem. V odpolední části jsme neminuli ani neméně zajímavé středověkem poznamenané části, abychom dalšího a co se prohlídky týče vlastně i posledního dne překročili hranici nejmenšího státu světa a mohli být oslněni největším muzejním komplexem zahrnujícím i pověstnou Sixtinskou kapli. Nenavštívenou jsme nenechali ani majestátní svatopetrskou baziliku, na niž jsme museli vystát frontu opravdu, jen s vzhledem k velikosti tohoto státu a s malým množstvým nadsázky, přes půlku Vatikánu. Po vyšplhání na Andělský hrad, z něhož jsme měli italskou metropoli jako na dlani, se naše cesty pomalu ale jistě začaly ubírat zpět k severu. Trasu zpět ještě přetnula půlnoční návštěva Bologni, dále už však před námi nezbývalo nic, nežli vidina domova.
   Názory se různí, některým na Itálii chybělo moře, mnozí se nepřenesli přes nedostatek rozchodů, přesto však proběhl zájezd vcelku pohodově a v klidu, co se ztratilo, se našlo (v jednom zářivém případě v opačném pořadí) a my tak můžeme jen vstřebávat kvantum nabytých zážitků a poděkovat kantorům, že pro nás tuto akci připravili.

Tomáš Čakloš

Dlužno dodat, že tento zájezd i s obsahem si vyprojektovali studenti sami, a na nás kantorech zůstala jen "papírování". Velký podíl na organizaci měla hlavně v úvodní části sextánka Petra Svobodová.

Vít Effenberk

A nezbytná fotogalerie