Historie budovy

Budova zámku

Její vznik sahá až k roku 1753, kdy se tehdejší vrchní správce zemí Moravy a Slezska Jindřich Kajetán Blümegen stal držitelem tzv. Schwanenfeldského dvora. Brzy po jeho koupi zde nechal vystavět jednopatrovou budovu v rokokovém stylu, kterou používal jako svoje venkovské sídlo. Starší historické prameny však datují koupi dvora do roku 1744 a výstavbu zámku k roku 1750. Z obou údajů však vyplývá, že zámek vznikl začátkem druhé poloviny 18. století, Blümegenův guvernérský úřad sídlil v nedalekém Brně. Zámek ve Šlapanicích byl v té době přepychově zařízen a celoročně sem zajížděli Blümegenovi hosté. Také přilehlý park se mohl chlubit krásnými vzrostlými stromy a jemně střiženým trávníkem. V roce 1774, po guvernérově skonu, se na nějaký čas stal zámek s přilehlými prostorami majetkem zámeckého zahradníka. Ten jej ale brzy pro nedostatek financí prodal olomoucké kapitule a ta posléze v roce 1781 řádu paulánů, kteří si ze zámku zřídili klášter. Pauláni, neboli též barnabité, už od roku 1751 vlastnili ve Šlapanicích tzv. Velecký dvůr, i když své sídlo měli na Vranově u Brna. Původně pocházel tento mnišský řád z Francie. Tak se stalo, že se část těchto „bílých kněží", jak jim zdejší obyvatelé říkali podle bílých hábitů a širokých bílých klobouků, přestěhovala z Vranova do Šlapanic. Klášter však neměl dlouhého trvání, v roce 1784 byl zrušen císařem Josefem II. a pauláni se odstěhovali zpět na Vranov. Dalším majitelem se stává (až do roku 1796) polský šlechtic baron František Bereczko a po něm do roku 1807 říšský hrabě Seilern. Během bitvy u Slavkova v roce 1805 byl zde umístěn francouzský vojenský polní lazaret. Rokem 1807 se ze zámku spolu s přilehlými budovami stává textilní továrna J. Schmala. Dalšími společnými majiteli byli bratři August a Bedřich Schöllové, Kristián Memmert a Jan Reiff. To už zde ale rokem 1814 začíná historie První brněnské strojírny, podniku světoznámého jména. V zámecké budově byla zřízena roku 1819 slévárna a strojírna. Brzy se objevuje další společník - Jindřich Alexandr Luz. V té době továrna zaměstnávala asi 60 dělníků. Kromě textilních strojů se zde vyráběly i parní stroje tak dobré kvality, že jeden z těchto byl v provozu plných 62 let. Strojírna během svého působení ve Šlapanicích postavila přes 20 parních strojů, což byl počet, který nevykazovala žádná jiná strojírna v rakouském císařství. V roce 1836 se továrna přestěhovala do Brna na Olomouckou ulici. Nakrátko se stal vlastníkem továrny Karel Schöll, jenž však brzy prodal celý areál továrníku Strakoschovi z Bučovic. Ten zde opět zavedl textilní výrobu a zničil, co se ještě zničit dalo. Z prvního poschodí nechal udělat dvě patra, zničil kapli po paulánech, dal vykácet park a nařídil tam nasázet cukrovou řepu. Zpustošený zámek a zahradu pak prodal továrníku Löwovi, dalšími majiteli byli Welner a B. Spitz. Ten posledně jmenovaný obnovil zámecký park. V roce 1899 koupila obec Šlapanice uvedený zámek i s přilehlými budovami, přední zahradou a parkem. Kupní cena byla 47 000 korun rakouských a dalších 100 000 si vyžádaly nejrůznější opravy celého objektu. Zdivo, vazba i střecha zůstaly v původní podobě. Vyučování zde začalo po prázdninách v roce 1901. Školním účelům pak sloužila budova skoro 90 let. l když byly začátkem 50. let tohoto století vyměněny podlahy, okna a střešní tašky, bylo nutno přistoupit ke generální rekonstrukci budovy. To je tedy historie dřívějšího zámku, kláštera, přádelny, vojenského lazaretu, strojírenského závodu i textilní továrny, chlapecké školy a dnes i gymnázia.

Gymnázium ve Šlapanicích

Stará měšťanka u parku, v níž byl 1. září 1993 zahájen nový školní rok pro první dva ročníky gymnázia, byla během 18 měsíců přestavěna na krásnou stylovou budovu. Z půdního prostoru byl účelnou vestavbou vyzískán ještě prostor pro základní uměleckou školu a baletní sál. Školní budova byla po několik desetiletí bezohledně zanedbávána. Vlhkost zdiva dosahovala místy až 2 m, obložení z betonových desek zabraňovalo přirozenému prosychání. Chodby, schody, podlahy, toalety, střecha byly ve stejném stavu jako před padesáti léty. Jen různé provizorní zásahy částečně řešily vzniklé havarijní situace. Venkovní fasáda byla zchátralá, elektroinstalace na ní nebyla zapravena snad 20 let. Budova byla pro Šlapanice ostudou. Přestavba vyžadovala náročnou cementovou i chemickou injektáž základů. Podřezání a izolaci totiž nebylo možné provést pro přítomnost smíšeného zdiva (kameny, cihly). Byly vyměněny stropy, podlahy, schody, opravena vazba, střecha pokryta novou krytinou. Sklepní prostory byly zasypány, v jednom z nich vznikla plynová kotelna. Estetický vzhled školy vylepšila výměna oken a dveří, funkčnost budovy nová elektro- a vodoinstalace. Smluvně dohodnutý termín dostavby v hodnotě 22 miliónů korun byl brněnskou firmou Ekostav splněn. Veškerou zodpovědnost a břemeno výstavby od projekce, přes finanční stránku a stavební dozor zajišťoval Městský úřad Šlapanice.

Bývalá továrna
Pohled z 1901
Pohled z 1905
Měšťanka
Snímek 1995
Model od J.Rapoucha
současná škola