Drážďany

5:15 16.11.2011, hala hlavního nádraží v Brně.
    "Jsme všichni?" "O Denise a Evči víte?" "O Denise vím a Evča?" "Včera jí bylo špatně, takže taky nejede." "No dobrá, nedá se nic dělat."
   Takhle začala exkurze septimy do Drážďan. Že by vše ostatní fungovalo? Ale ne tak docela, ČD dokázaly vydat na stejná sedadla místenky od Prahy dále. Ještě štěstí, že vagón není plný. Po průjezdu inverzí zaplněnou Českou kotlinou přestupujeme v Bad Schandau na příměstský vlak. Průjezdem nádherným Saským Švýcarskem se blížíme stále více ke sluncem zalitým Drážďanům. Místní tramvaj nás převeze od Hauptbanhof na Theaterplatz a tady se začíná naše procházka historickým centrem hlavního města Saska. I když historickým jen podle stylu. V Residenčním paláci všichni mohou zhlédnout, jak moc a těžce byly Drážďany a jejich památky zničeny náletem 13. -14.2 1945. Po sjednocení Německa však došlo k obnovení celého centra a pamětníci bývalé NDR okolí nového Frauenkirche vůbec nepoznávali. Ona hromada sutin (memento II.sv. války) byla použita na úplnou rekonstrukci a novou výstavbu tohoto luteránského kostela.
  Po procházce historickým centrem opěk tramvají, tentokrát k Německému museu hygieny.
Řada historických, ale i současných preparátů, pomůcek, projekcí seznamuje s životním cyklem člověka, jeho stavbou a fungováním celého organismu.
  Jediným malým zádrhelem této části naší návštěvy byl čas. Toho bylo opravdu hrozně málo. Hodina opravdu nestačí.
  A pak už jen zpět na vlak a vlakem zpět do Brna. Ale klidné to opravdu nebylo.
  "Vy jedete do Brna?" "Kdo vám prodal místenky do tohoto vagónu? Tenhle se v Praze odpojuje." "Jak to vyřešíme?" "Domluvím se s kolegyní, která jede do Brna." Po chvíli. " Tak vyjímečně se dneska tento vagón neodpojuje. Tak šťastnou cestu."
  No a to už je definitivní závěr.

A ještě fotogalerie